Ornament a dekor

Stručná historie vývoje ornamentu

V ornamentice starověku mají motivy velmi často symbolický význam nebo alespoň původ. Počátky výskytu ornamentu spadají do neolitického období, kde se objevovaly na nástrojích a zbraních, např. držátka lopatek, rukojeti nožů. Tyto motivy byly tvořeny základními geometrickými prvky, jako jsou linie, vlnovky, pásy, kosočtverce, obdélníky. (Nálezy zejména na oštěpech a rytiny v kostech). V románském období se v ornamentu objevují zoomorfní motivy, v gotice se přidávají rostlinné prvky, v období renesance motivů z rostlinné i živočišné říše přibývá, nemají však již magicko-symbolický význam, ale zrcadlí spíše poznání exotických rostlin a jejich detailní výzkum. Návrat k přírodě se v ornamentu objevil ve druhé polovině 19. století a vrcholil v naturalistické ornamentice v období rané secese. Zde se znovu odráží zájem o přírodu jako zdroj životadárné síly. Umělci se zajímají i o cizokrajné rostliny spojené s kulturami Dálného východu, zejména s Japonskem, které silně inspirovalo umění konce 19. Století, a oživilo tehdejší životní styl. Také písmo některých civilizací vytvořilo základy pro znakové ornamentiky, soustředěné na mimoevropské země.

Ornament má svůj význam i v lidové kultuře. Takzvaný "folklor", je založený hlavně na geometrických motivech (kruh, vlnovka) a na rostlinných motivech (tulipán, růže, karafiát, např. na renesančních výšivkách a barokním řezbářství).

Základní pojmy související s ornamentem

PRVEK - v kontextu s ornamentem je elementární jednotku ornamentu, tj. redukovaný schematický obraz předmětu, věci,dílek, dílčí část.

MOTIV - celkový obraz nebo soustava prvků v různých formách transformace. Motiv je vázán na určitý druh objektu, materiál, techniku provedení, konkrétní místo.

ČLÁNEK - je úzce propojen s trojrozměrným předmětem nebo architekturou, jeho umístění se řídí funkcí.

STRUKTURA - vnitřní uspořádání prvků v systému. Například u výrobků ze dřeva se za strukturu považuje vnitřní kvalita (konzistence, hustota, kompaktnost atd.), takže to, co vzniká přirozenou cestou.
Za strukturu bývá mnohdy přeneseně používána pro povrchový vzhled.

TEXTURA - označuje správně povrchovou kvalitu objektu (lesk, barvu, matnost, zrnitost, povrchový vzhled). je to viditelná část struktury.

FORMA - vnější dojem, způsob, jakým na člověka konkrétní objekt působí. Forma je souhrnem prostředků, kterými se vyjadřuje myšlenka (tzv. ideový obsah - protipól formy).

BOD - základní prvek výtvarného vyjadřování, záznam zásahu do materiálu, dotyk štětce, otisk, atp. Může mít mnoho podob, a je vázán na konkrétní materiál a výtvarnou techniku.

LINIE - matematicky - soustava na sebe navazujících bodů.
Prakticky je to záznam pohybu ruky nebo nástroje vedeného rukou. Umožňuje tak vytvářet kresbu, lineární tvar.

DEKOR S OPAKOVÁNÍM (NEKONEČNÝ VZOR)